František Ferdinand Drtikol spatřil světlo světa 3. Března 1883 v Příbrami. Po studiích na reálném gymnáziu se vyučil fotograf v příbramském ateliéru Antonína Mattase. Poté studoval fotografii v Mnichově, kde se setkal s pozdní secesí, která jeho tvorbu velmi ovlivnila.
V roce 1912 si otevřel vlastní ateliér v Praze na nároží Vodičkovy a Jungmannovy ulice č. 730. Jeho ateliér se stal centrem uměleckého dění. Portrétoval mnoho významných osobností mj. T.G. Masaryka, Edvarda Beneše, Leoše Janáčka, Alfonse Muchu, Emu Destinnovou, Aloise Jiráska, či Rabíndranátha Thákura.
Drtikol se stal nejznámějším českým fotografem s věhlasem v zahraničí. V roce 1922 měl první samostatnou výstavu v Uměleckoprůmyslovém muzeu o tři roky později získal cenu Grand Prix v Paříži. Jeho fotografické dílo je charakteristické hrou se světlem, geometrií a dynamikou. Experimentoval s různými technikami ušlechtilých tisků a do negativů umělecky zasahoval.
Přes světový věhlas se dostal do finančních potíží a v roce 1935 svůj ateliér prodal. Poté se až na výjimky fotografické činnosti nevěnoval. Značnou část svého díla věnoval UPM v Praze. Odstěhoval se do ústraní pronajaté vily na Spořilově a věnoval se primárně malbě, překladům a buddhistické praxi. František Drtikol odešel 13. ledna 1961 a je pohřben v rodné Příbrami. Celý život se zabýval duchovními naukami, meditací, jógou a především tibetským buddhismem. Studoval staré texty a mnoho z nich poprvé přeložil do češtiny. Jeho učení následovala celá řada žáků, kteří praktikují dodnes. „Na moji tělesnou formu hledejte co nejdříve zapomenout. Ale nezapomeňte na to, co jsem vás učil. Slova, která jsem mluvila, ať ve vás obživnou. Jinak mě nikde nehledejte. Jsem všude. Také tedy ve vás – v učení.“
