Jiří Duchek patří už k nové generaci řemeslných tvůrců, kteří nepracují jen pro užitek, ale pro věc samu. Posun hrnčířství k volné tvorbě je zřejmý, žádané jsou nejen čajové misky… Přečtěte si více
Jiří Duchek patří už k nové generaci řemeslných tvůrců, kteří nepracují jen pro užitek, ale pro věc samu. Posun hrnčířství k volné tvorbě je zřejmý, žádané jsou nejen čajové misky a konvice, ale i nádoby čistě dekorativního účelu. Inspiraci často nabízejí i vzdálené regiony, zaslíbenou zemí hrnčířů je především Japonsko, kde výrobek vypálený v peci vytápěné dřevem představuje jakýsi národní ideál krásy a originality. Mingei usiluje o to podstatné: o „zdravý tvar“ v souladu s přírodou a řemeslem. Že se Duchek přiklonil k této poetice japonských hrnčířů není divu, vždyť i jemu je blízká přirozenost a harmonie. Ve světě technického designu a tvarových efektů působí lekce mingei jako zázračný doušek čisté pramenité vody. Jiří Duchek, člověk pracující s ohněm a živly, je totiž napůl mág, ale mág pracovitý, okouzlený poezií, žádný spojenec pekla. Duchek je ovšem i poutník, který máchovský putuje krajinou, sleduje působení živlů, ať už v současnosti, či v době pradávno minulé. Jako proutkař ví, kde se zastavit, kde je voda a kde hučí dávný oheň země. Jako prospektor sbírá vzorky hlíny a hledá tu svou jedinečnou esenci, kterou si cení nad zlato… Josef Kroutvor.
